Tak je to tu. Druhá a závěrečná (pokud Dulka nevytvoří další) část komiksu o stužce. Dočtěte a doprohlížejte do konce (safra, tolik do… v jedné větě) a přemlouvejte autorku k pokračování.
Za ten týden a kousek se zas událo poměrně dost. Minulou středu jsme byli s vlčaty si trochu zalézt (a já si blbec na II odřel koleno), pak se mi v sobotu povedlo se trochu připálit při práci v lese, a tak dál, a tak dál.
A ještě trocha kultury. Písničkou dne je dnes Black Or White od Michaela Jacksona. Celkem stará věc (1991). Užij si originální dlouhou verzi, kde vlastní zpěv začíná asi po třech minutách. 🙂
Konečně komiks.
Dneska nějak nevím, jak začít. Jako obvykle v těchto chvílích, vezmu to od konce.
Dnes jsem se byl podívat v Letohradu na okresním kole ZVAS. Prošel jsem si celou trať, udělal asi 120 fotek a kousek po poledni (zároveň se začátkem přeháňky) se vydal zpět domů. Doufám, že se to pořadatelům vše povedlo a vyhráli ti nejlepší. Na obrázku vpravo je jedna ze světlušek, jak na stanovišti Krizové situace komunikuje s naštvanou kamarádkou. Od nás ze Žamberka na závodech nakonec neběžela žádná hlídka, po vlčatech se k nim v nesoutěžení den před závody přidaly i světlušky. Snad příště, už s jinou generací vlčat a světlušek.
O několik dní dřív, jsem v autě při cestě do práce zaslechl písničku jménem Námořnická od Karla Plíhala. Takže to je dnešní Písnička dne. A ještě jeden malý doplněk, tentokrát film. Kdyby tisíc klarinetů jsem viděl na dvakrát a objevil v něm spoustu známých písní.
PS: Nebojácnou Volavku si zdárně ohýbám k obrazu svému. 🙂
Čti pravidla GO2 na stránce tomu věnované, pak teprve hádej, co je na následujícím obrázku.
Co čeho je zatloukán hřebík? Co je to ve spodní části fotografie?
Vyřešeno.
Dneska odpoledne jsem se konečně vrátil z Jeseníků, kde jsem trávil víkend v Ostružné. V pátek odpoledne mě kolo neslo z domu do Ostružné. Asi o půl páté jsem v Líšnici potkal Blešáka, který se divil kam až to jedu, prý abych dojel za světla.
Už v Králíkách jsem si říkal, že s tím švihnu. Číst dále
Velryby jsou jedním z nejstarších (asi 50 milionů let) a největších (přes 30 metrů délky) živočichů na Zemi. Stejně stará je i jejich řeč. I ona se postupem evolučního vývoje (řekli byste, že mají velryby společné předky se sudokopytníky, např. daňkem? ) měnila. Prvopočátky velrybštiny se bohužel nedochovaly. A tak celkem hodně nedávno, vzhledem k těm 50 milionům let, se velrybština „ustálila“ a my máme velkou šanci se z ní zlomek třeba i naučit.
V roce 1959 australan F. G. Francis publikoval první vydání své knihy Pravidla spisovné velrybštiny. Francis v ní zúročil své dvacetileté zkušenosti s pozorováním kytovců. Například na straně 49 popisuje akcent a výslovnost. Zjistil třeba, že délka „výslovnosti“ je nedříve nejdelší, pak krátká a nakonec prostřední. Slovo velryba by tak správně znělo veeeelryybaaa. Pokud je slovo delší, toto se opakuje. Existují však také vyjímky. A také dialekty a drobné odlišnosti vzniklé rozprostřením po celé Zemi. Stejně tak třeba u nás na jednom konci republiky nevědí, co je to krýgl, na druhém zas neznají tůčko. To samé má i velrybština.
Až pokročím v čtení knihy dále, dám vědět. Velrybština je krásná řeč.
Inspirováno Aničkou aka Doris…
Po deváté ráno jsem se vydal z domova směr ŽBK. Odtud pak má trasa vedla přes Kunvald – Bartošovice – Neratov – Černou Vodu – až na Mezivrší. Tam jsem si dal lehký oběd a pokračoval jsem dál k Anenskému vrchu a na naše tábořiště na Václavově seči. Kuchyň stojí (i když je nějaká oloupaná 👿 ), vodopád pořád vodopáduje. Taky tady jsem posvačil. No a pak už jen sjet do Rokytnice a přes Kunvald a Žamberk domů.
Podle tachometru jsem najel 74,52km průměrnou rychlostí 17,48km/h a to všecho za cca 6 hodin hrubého času.
Provoz na silnicích nebyl výrazný, spíš byl skoro žádný. Cyklistů jsem také mnoho nepotkával. Jen na Mezivrší stálo asi šest aut. Lidé spíš lítali po zahrádkách.
Nohy mne opět bolí, jako vždy. V úterý si zase neodpočnou, čeká je prý Libavá. Ve středu si odpočnou, ale pak opět ve čtvrtek a v pátek dostanou zabrat. 😕
Sobota byla dalším náročným dnem. Začala deseti kilometry na kole a pokračovala celým dopolednem u dřeva. Po obědě následoval už skoro pravidelný trenink v lakrosu. Konečně se nás sešlo víc. Dokonce bylo lakrosek o jednu méně než se nás sešlo. Po krátkém rozházení a vyhození jiných hráčů ze hřiště jsme se do toho konečně dali. Hráli jsme 4 na 3 + jeden rozhodčí. Po pauze a prostřídání týmů jsme toho okolo čtvrté nechali a rozešli se.
Pak už následovali jen skoro příjemnější věci. Chvíle štípání polen z dopoledne byla odměněna klobáskami na grilu (oboje od Piráta z firmy).
Rekonstrukce skončila. Zatím jsem ponechal původní vzhled. Během těch několika dní jsem zkoušel odladit CSS pro blog. Skončil jsem někde za půlkou a pak mě to možná už přestalo bavit. Řekl bych, že to není efektivní přestavba. A mně současný vzhled celkem vyhovuje. Takový hokus pokus to byl.
Jo a zdály se mi další sny. V tom jednom mě zastavila naše drahá policie a že prý jsem jel rychle – 64km/h v obci. Tuším, že to bylo někde v Potštějně. Pak jsem se ocitl v nějaký budově, kde to policajti vyřizovali. Byli jsme tam dva, který jeli stejně rychle, tuším nějak za sebou. Prostě se tam udělovali jak na běžícím páse. Tenhle sen se mi zdál z pondělí na úterý. V úterý jsem pak absolvoval jednu delší štreku (cca 150km) a tak jsem si dával na tyhle věci pozor. 🙂
Druhej sen se mi zdál ze včerejška na dnešek. Byl jsem ještě s několika dalšíma lidma na nějakým malým, rychlým člunu. Já řídil. Přidal jsem a někdo se na mě skácel, jak se neudržel na nohou. Pak jsme se někde u břehu vyklopili a já se začal topit. Když se mi podařilo se dostat na břeh, dolezl jsem na pláž po čtyřech. Když jsem vzhlédnul, stál tam táta v plavkách.
Taky jsem se si dal předsevzetí, že tady budu používat jen moje fotky a obrázky. Ano, přiznávám se, ne všechny jsou moje. 🙁 Tohle je můj další příspěvek k ochraně autorského práva.
V neděli se zrodila „konkurence“. Džouk si založila v dalekém Skotsku svůj blog (aktualizováno v 2015 – už je nedostupný). Dlouhé dny a klidné noci Tvému blogu…
Sedmnáctého září jsem tu nechal jeden příspěvek. V něm jsem taky uvedl počet návštěv tady. To číslo bylo tuším 4008. Dneska, po měsíci, jsem kouknul na počitadlo znova. Momentálně tam je 4643. Je to poměrně velký rozdíl. V průměru přes 21 lidí za den.
Pořád si jen říkám, kdo to sem pořád chodí. :confused: Tolik lidí… Jestli to jsou lidi od nás ze střediska nebo někdo jinej. Možná sem zabrousí jen omylem, nakouknou, bez příspěvku do diskuze odejdou.
Týden jsem tu nebyl. Mezitím se stalo spousta věcí.
Má drahá polovička se na mě stačila naprdnout, otočila se a spala. To jsme urovnali.
To asi proto, že jsme několik dní potom slavili malé výročí…
V sobotu jsme si potom zahráli volejbal. Někteří si na volejbal odskočili z jedné víkendové párty. Trošku mi hlo žlučí, že jsem se o ní dozvěděl docela pozdě – příště radši nevědět, neúčastnit se. Připadám si jako že už tam přestávám patřit. Těžký je najít společný program pro všechny. Přibývajícím mladým RS a RG přestávám stačit. A nejedu v tom sám, viď File?:pirate: No jo ale co se mnou? K oldskautům? Hmmm. Ach ta mládež. Každej tejten by lezli na Pamír. Zas na druhou stranu oldskauti jednou vylezou na Říp, pak o tom půl roku mluvěj, pak slezou z toho Řípu a další půl rok o tom mluvěj. A co my? My co by nám stačilo každej měsíc zdolat Sněžku?
Nevím co bude dál. Nevím co se stane pokud se to roztrhá a začnou se tvořit party, které si začnou pořádat akce jen pro sebe. „Ten minule nebyl, tak to asi zas nepojede. Tak to snad ani nemá cenu mu to říkat, že se něco koná.“ … Podělte se s námi o to, co je všech, jinak si vezmem zpět to, co jsme vám položili k nohám.:knight:
A ještě k tomu je dneska den co je. Před třiceti osmi lety u nás nebylo moc veselo. Moje informace o tomhle období jsem získal jen z televize, knih a fotek. Nezažil jsem tu dobu a ne že bych po tom toužil. Tu dobu mi taky připomíná obrázek u tohodle příspěvku (Tábor 1969 u hájovny nad Zemskou bránou). Mnozí z vás na něm poznají naši sekyru. Samotná sekyra pochází nejspíš někdy z konce 19. století (násada je z šedesátých let). Tábory v šedesátých letech. Ano, přesně ve středu 21. srpna 1968 měl jet náš oddíl na tábor. Nestalo se tak…